„Můžeme přijít zase?“

Přišla nám nádherná zpětná vazba. Taková, že ji nemůžu zkrátit, ale musím se s Vámi o ni podělit. Taková, že kdybych ji četla, snad bych si myslela, že je vymyšlená. Věřte nebo nevěřte, není. Můžete se přijít přesvědčit sami.

Otakárek je naprosto úžasné a unikátní místo. Co nabízí, je do písmene splněno, ve skutečnosti je toho však mnohem víc – celková atmosféra, ve které děti jen kvetou, se nedá dost dobře vepsat do slov a člověk to pozná, až když to zažije. 
Je skvělé, že se rodiče mohou výuky zúčastnit a na vlastní oči vidět a pocítit svobodu a volnost, v jaké se děti samy a se zájmem učí a aktivně se podílí na vlastním vzdělávání a seberozvoji. Kolik toho za běžný den stihnou – od čtení a psaní přes matematiku, angličtinu, hudební výchovu a tělocvik, a to přesně v takovém rytmu, který samy zvládají a je pro ně přínosem, a to vč. těch předškolních (!).
Pedagožky/průvodkyně jsou skvělé, laskavé, velmi respektující, zasahují přesně tehdy, kdy je potřeba – tzn. co nejméně, takže děti mají prostor využít vlastní iniciativu a nápady pro řešení různých situací. Zkrátka jsem naprosto přesvědčená, že je to to nejlepší prostředí, jaké jsem mohla pro svoje děti najít. 
Dceřina slova po prvním zkušebním dni byla „Maminko, prosím, můžeme zítra přijít zase?“, takže ihned bylo naprosto jasné, že se budeme moc rádi vracet. Rozšíření docházky o další den pak byla úplná samozřejmost. O to víc je super, že u vás mají prostor i děti, jako je právě to moje – ostýchavější, které za běžných okolností mají potíže s adaptací v kolektivu; děti, jež potřebují jiný přístup, prostředí a atmosféru, než jaké nabízí ostatní školy, ať už státní nebo soukromé/alternativní. Takové děti totiž jinde mají smůlu, nebo je to prostě semele, což je nesmírná škoda. 
Školy, jako je Otakárek, by měly být úplný standard, přitom je to přesně naopak – o to víc je ale Otakárek unikátní a originální, a my jsme moc vděční, že jsme vás našli a že jste nás přivítali s otevřenou náručí!