Jaro se pomaličku přehouplo v léto a my jsme si ho užívali plnými doušky – učení jsme vzali na zahradu nebo do lesa, přidali pár výletů po lesích v bližším i vzdálenějším okolí, spolu s maminkami (alespoň některými) vyrazili s dětmi plavat…
V polovině června nás čekalo přezkoušení, „naše“ paní ředitelka přijela k nám, děti jí všechny ukázaly, na čem pracují, co už zvládly, kam se posunuly, povídaly, co je zajímá a baví. Všechny to bavilo, ale po pravdě, hlavně maminky si oddechly, že už příští rok přezkoušení nebudou muset chystat. Přeci jen je to práce dát dohromady vše, co děti za pololetí vytvořily, a maminky jsou často ty, které si s výsledkem nejvíce lámou hlavu.
Druhá polovina června patří oslavě letního slunovratu, svatojánské noci, a naší letní slavnosti. Inspirovaná výzdobou z lesního klubu Lesinka, kam chodila moje dcera, počasí nám přálo, a měli jsme možnost využít nádherný prostor. Pasovali jsme předškoláky, kteří s námi trávili čas, na skutečné školáky, rozloučili se s těmi, kteří odchází, malovali, hráli hry, hledali poklad a ti, kdo chtěli, přespali ve škole do dalšího dne.
Pak už by se snad ani nemuselo učit… Jenže ještě v posledním týdnu od dětí slyšíme požadavek na tu a tu „učební“ hru, na „matematiku“ a tak na nějaké „ať už jsou prázdniny“ vlastně ani není pomyšlení.
Přeji všem dětem (a rodičům), aby měly vždy takovou chuť učit se a poznávat nové věci, jako mají nyní!
