Dát dítě do nově vznikající školy, kde nemáte žádné vazby, chce odvahu. Sylvie to riskla. Po necelém prvním roce fungování nám dala takovouto zpětnou vazbu.
Lesní pedagogika byla mému srdci už dlouho blízká a proto, když nastal čas, aby náš syn opustil po třech letech lesní mateřskou školku Šemíček a současně se naskytla možnost zapsat ho do nově vznikající lesní školy Otakárek, volba byla jasná :-). I přesto, že to byla škola nová, bez možnosti projít si nějaké recenze a hodnocení, předvstupní rozhovory se zakladatelkami školy nás přesvědčily, že již obě mají bohaté zkušenosti s „neklasickým“ způsobem vzdělávání a hlavně také, že do toho jdou celým svým srdcem, což v mém případě bylo rozhodující. A musím říct, že Otakárek naplnil naše očekávání v mnoha směrech. Jsme s mužem nadšení, že syn tráví velkou část výuky venku v přírodě na čerstvém vzduchu a není nucen sedět dlouhé hodiny zkřivený v lavici. Oceňujeme, že se tu klade velký důraz na svobodný rozvoj jednotlivého dítěte a každý může postupovat ve vypracovávání materiálů a výuce svým vlastním tempem. Výuka probíhá zcela nenásilným zábavným způsobem a přesto je velmi efektivní a já vidím u svého syna, jak se opravdu skokově posouvá dopředu. Děti se tu také věnují mnoha přirozeným činnostem jako šití, vaření, pečení, tvoření všeho druhu, což se mi zdá naprosto super. Současně mají i další aktivity, jen v tomto roce proběhlo několik velkých tematických výletů, několik exkurzí do muzeí, pravidelná keramika a bruslení, canisterapie, muzikohrátky a další. Nemalou výhodou je samozřejmě nízký počet dětí ve třídě a díky tomu maximálně indivuduální přístup. Neměnili bychom 🙂
